Méně známá země plná divoké přírody a krásných velehor. Jeden z nejkrásnějších koutů světa pro pěší turistiku, který svou dostupností přilákal i mne.Zdroj: http://www.mojezaliby.cz/cestovani/gruzie • Vydáno: 8.2.2018 18:28 • Autor: Antonio
Méně známá země plná divoké přírody a krásných velehor. Jeden z nejkrásnějších koutů světa pro pěší turistiku, který svou dostupností přilákal i mne.
V roce 2016 při plánování letní horské výpravy nám padly do oka celkem levné lety z polských Katowic do gruzínského Kutaisi. Tato kavkazská země nabízela vysoké pohoří na pomezí Evropy a také slibovala i nádech určité exotiky a stále ještě alespoň trochu divoké přírody.
Gruzie je jednou z postsovětských republik, mající však velmi bohatou a dlouhou historii. Velikostně je o něco menší, než Česká republika a má asi 3,5mil obyvatel. Přístup má k černému moři v okolí města Batumi. Většinu země zabírá pohoří Kavkaz. Bohužel část země je "obsazena" Ruskem (Abcházie, Jižní Osetie).
Výborný místem pro hledání inspirace, popisů treků a mnoha dalších užitečných praktických informací je web slovenského cestovatele Jozefa - caucasus-trekking.com. Já měl hlavní zadání najít trek na více dní kde bude málo lidí a nepůjde do výšek, kde by byla cesta po ledovci. Vybral jsem nakonec dva. První z Mukhuri k jezeru Tobavarchkhili odtud pak do obce Khacheshi, sehnat dopravu do Mami a zde začít přechod do Ushguli (nádherná vysokohorská vesnice, až ve 2200 m.n.m., zapsaná i na seznam UNESCO). Odtud pak již turisticky frekventovanější trasou do centra Svanetie - Mestie.
Možností je opravdu mnoho a i my nakonec trasu od jezer upravili, hlavně z důvodu obav o hledání cestiček. Něco jako naše turistické značení rozhodně nečekejte a příběhy o tom jak se kdo kde poztrácel jsou mezi cestovateli běžné. Hledání té správné pěšinky je někdy téměř nemožné a i my jsme v jednom úseku strávili den skoro na místě jen hledáním cesty a blouděním po slepých uličkách. Obecně ale dost pozitivně překvapily turistické mapy od seznam.cz, které byly z dostupných asi ty nejlepší (další doporučované cestovateli na internetu jsou sovětské vojenské mapy... rok 1942).
Kutaisi je druhé největší město Gruzie. Místní letiště je celkem nové, vybudované ve spolupráci se společností Wizz air. Je velmi malé, dobře hlídané a najdete zde směnárnu i stánek autobusové společnosti, který je však důležitější hlavně pro získání plynové bomby pro turistický vařič (mají šroubovací - typ jako Coleman). K dopravě však využijete především místní mašrutky. Tyto vícemístné dodávky jsou hlavním typem dopravy po celé zemi. Ceny se často domlouvají přímo s řidiči (a samozřejmě smlouvají). U hlavních cest není problém si i kteroukoli projíždějící stopnout, na letišti se vás však budou snažit odchytit řidiči hned u východu. Původně jsme se takto nechtěli nechat odchytit, ale když nabídli cenu co byla odpovídající dle plánu, nebylo co řešit...
V Gruzii se platidlo nazývá "Lari" (zkratka GEL). Kurz je asi 8,5Kč (2017 byl i přes 10Kč). V zemi je celkem levno, u některých věcí je lepší se však na ceny ptát předem (lahvové pivo - dražší, než točené). Točené pivo vás vyjde asi na 1,5GEL. Neměl jsem štěstí ochutnat místní šašlik, ale typické chačapuri (sýr zapečený v placce chleba) a kubdari (opět placka - naplněná masem) byly vynikající, za cenu 1GEL zcela úžasné.
V Gruzii běžně fungují služby jako booking.com a další. Často je však možné se domluvit na noclehu i s místními (guest house) a jde vidět, že mnoho lidí v turističtějších oblastech rychle předělává své domy a přizpůsouje je pro přespávání. Cena zpravidla zahrnuje i bohatou snídani. Obecně pokud místní vidí turistu, ochotně se vyptávají a nabízí své služby (popř. doporučí známé/příbuzné,...). Takto mě během asi 10min co jsem se chystal v obci Mukhuri přeptávali 4 lidé, kam se chystám a zda nepotřebuji odvést nebo přespat (a to i policejní hlídka). Divili se, že chceme jít rovnou pěšky a ne vyjet teréňákem až co nejvíc do hor.
Ti, co je však láká divoká odlehlá příroda, si však vystačí s pouhým stanem a zásobou jídla. Právě to byl náš plán na první trek - minimum lidí, maximum klidu a krásných výhledů - cesta k jezeru Tobavarchkhili ve výšce přes 2650m mohla začít.
