Mojezáliby.cz
Kategorie: Cestování

Hardangervidda - III. část

Hardangervidda - III. částVe třetí části článku se konečně dozvíte, jak to bylo s naším dalším putováním po prvních dvou propršených dnech a padnou snad i nějaká ta moudra a doporučení případným cestovatelům do této oblasti.

Hned na úvod pro zájemce uvedu, že dole pod článkem se nachází větší fotogalerie a přikládám i odkaz na celkovou fotogalerii hlavního fotografa výpravy - NP_Hardangervidda-Norsko-cervenec_2012.
A teď již k pokračování příběhu z minula:


Probuzení bez deště

Po předchozích dvou dnech ve znamení deště jsme se konečně třetího rána probudili bez deště! Hned se balil stan veseleji. Po dobrém startu jsme však velmi brzy narazili na první zpomalovací překážku - brod přes potok. V té chvíli se přes něj brodila mladá norská výprava s pruty. Počkali jsme tedy, až celá přejde a pozorovali kudy přesně našlapují. Pak už jen kalhoty a boty dolů a přejít na druhou stranu. Voda byla studená, batoh převažoval a mezi šutry se v některých místech našlapovalo velmi špatně. Přešli jsme však bez problémů a bylo to nakonec příjemné osvěžení. Kolem poledne již krásně svítilo sluníčko, věci vlhké z předchozích dnů celkem oschly a nálada se značně zlepšila. Bohužel nevydrželo to celý den a odpoledne se déšť vrátil. Závěrečný úsek z kopce k přehradě u chaty Kalhovd se stal asi nejhorším úsekem cesty - cestička byla opět potokem, pršelo a projevovala se únava a trudomyslnost. K chatě jsme však zdárně došli a sluníčko se u ní vrátilo. Chata měla i jednu velkou výhodu - člověk si mohl zkontrolovat předpověď počasí a ta vypadala dostatečně optimisticky.

Chaty Kalhovd-Marbu-Rausheller-Hein

U chaty Kalhovd jsme si tedy odpočinuli, dali hlavy dohromady a rozhodli se vyrazit ještě co nejdál směrem k chatě Marbu, ke které vedla cesta podél jezera Mårvatn. Ta byla i cílem na další den, takže co ujdeme dnes, to si ušetříme ze zítřka. Hardangervidda nám konečně ukázala svou lepší tvář a cesta při sluníčku s výhledem na krásnou pláň lemovanou kopci stála opravdu za to. Stan se pak rozdělával i ve výborné atmosféře a dříve, než předchozí dny. Se stejnou pohodou se pak i ráno balil. Co však sluníčko nesmazalo byly mokřady, kterými člověk musel buď různě kličkovat, nebo je obcházet. A zopakovali jsme si i brod. Celkově to však byl velmi příjemný den. Z Marbu jsme opět vyrazili o něco dál směrem na chatu Rausheller. Za zmínku stojí až z dalšího dne přechod dřevěného, poněkud houpacího mostu přes řeku. Pro nocleh jsme zvolili malou vyvýšeninu u dalšího pěkného (již nehoupacího) mostu. Další den se počasí malinko zhoršilo na občasnější přeháňky, ale hlavně se výrazněji ochladilo... a zde jsme narazili na věc kterou jsme při balení opomněli - rukavice... suplovali jsme je tedy náhradními ponožkami :-). Ze zbytku cesty k chatě Tuva vyjmenuji již jen pár zajímavostí: u chaty Heinz je pěkný most s větrnou elektrárnou, nad chatou Heinz se špatně hledalo místo na spaní, ráno byl pěkný východ slunce, ale jak byla mlha a foukalo, měli jsme při jeho pozorování o půl páté ráno úplně mokrá záda, při pokusu 3-mi rychlými kroky přejít mokřad jsem zapadl po kolena do bláta... a vytáhl se až pomocí rukou (a silně si tak zablátil i rukavice z ponožek).

Závěr cesty Tuva-Geilo

Chata Tuva již byla opět kouskem civilizace, kde mi pohodlně uschly zablácené kalhoty a prohřáli jsme se na sluníčku. Před námi byl již jen závěr cesty na který jsme měli více než dva dny. Nebylo již tedy kam spěchat a nocovali jsme jen kousek od chaty. Stan byl ráno nečekaně namrzlý, takže teplota evidentně v noci klesla pod 0°C. Jak jsme se začali blížit k cíli cesty Geilu, objevil se nám výhled na krásný ledovec Hardangerjøkulen který jsme měli v původním plánu obejít. I kdyby nás však od začátku chytlo dobré počasí a cesta lépe ubývala, nejspíš by nám nahoře na něm (o více než 500m výše) byla dost zima, takže i z tohoto pohledu byl původní plán jak se ukázalo dost nadsazený.

Samotné Geilo je pak tradičním střediskem plným obchodů a rekreačních objektů. Čekárna na nádraží je velmi pěkná, ovšem zavírá se ve 22h... takže spaní bylo opět ve stanu u řeky :-).

Poučení pro příště

Kromě rady vzít si rukavice a mít náhradní kalhoty, abyste po zapadnutí do bažiny si nemuseli půjčovat od druhých, doporučím možná nečekaně i zvolit jinou oblast. Co se týče vyjití si do přírody, byla sice trasa dobrou volbou, ale jedná se o oblast natolik rozsáhlou, že po několika dnech již působí jednotvárně. Například trasa z Geilo do Eidfjordu a odtud do Finse by zahrnovala, zajímavé velké vodopády, výhled na fjord a přímou cestu okolo (na) ledovce a navíc závěrečné klesání by bylo jen do cca 1200m (Finse je nejvýše položenou zastávkou na trati). Kdybych jel do Norska znovu určitě bych se více snažil mít jako výchozí bod Bergen, který je přímo na zajímavém západním pobřeží a ne Oslo.




Vydáno: 29.7.2012 12:35 | 
Přečteno: 2880x

Hodnocení:

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.



© 2018 Mojezáliby.cz

SunLight CMS | Admin