Mojezáliby.cz
Kategorie: Cestování

Hardangervidda - II. část

Hardangervidda - II. částV tomto pokračování předchozího článku o pěším přechodu největší evropské náhorní plošiny Hardangervidda, se již dostáváme k samotnému výstupu na plošinu a akčním zážitkům prvních dnů túry.

Cesta pod hory...

Po noční jízdě jsme kolem půlnoci dorazili na letiště u polských Katowic. Pár hodin lehkého spánku na studených kovových lavičkách (ano, jeden z nás si vytáhl i spacák a bylo mu hej), jsme v 6h již seděli v letadle a v 8 vystupovali na letišti Sandefjord. První ověřování informací z internetu - ano, autobus do Porsgrunnu opravdu jede tak jak má. Pro vícečlenné skupiny byla i sleva 13%. Hodinová cesta busem a poté 3,5 h čekání na další spoj na konečnou do Rjukanu. Informace opět seděly a pauzu, kromě zevlování na nádraží jsme využili pro nákup bomb na vaření. Porsgrunn je na norské poměry větší město s velkým nákupním centrem. Cesta druhým autobusem byla již velmi příjemná, a to nejen kvůli krásným výhledům a pohodlí, ale i proto, že jsme byli téměř jedinými cestujícími. Skupinová sleva se tentokrát nekonala. Do Rjukanu jsme dorazili po 17h s jasným cílem, koupit v turistických informacích mapu a nastoupat úvodní prudký stoupák nahoru na plošinu. Informace předem mluvili o tom, že mapa je poměrně drahá,... ano je! 149 NOK by mi na místě povyrazilo dech, kdybych nebyl předem varován.

Výstup a první nocleh

Již hned v úvodu nás v Rjukanu přivítal déšť. S mapou v ruce jsme tak naplánovali úvodní výstup, nahodili batohy a vyrazili vstříc dalším dobrodružstvím. První delší zastávka přišla dříve než jsme se nadáli, hned na 2km vzdálené dolní stanici lanovky. Zde jsme se alespoň trochu pokusili vzpamatovat z nastalé situace, že prší a jsme lehce mokří nebo silněji propocení. Pončo se ukázalo jako velmi užitečná věc. Navzdory našemu doufání se nejednalo o krátkou přeháňku a tak jsme asi po hodině opět pokračovali za stálého pršení lesními serpentinami na horní stanici lanovky.

S tím, že výstup bude nepříjemný a namáhavý se počítalo, ale ten déšť... ten to ještě zhoršil. Na horní stanici nás naštěstí přivítaly záchodky s teplou vodou (a dokonce i topením), které zřejmě zůstávaly v provozu nonstop, a stříška pod kterou jme se nejen pohodlně schovali, ale i pohodlně uvařili. S plným žaludkem se přeci jen déšť zvládá lépe, člověk i trochu proschnul a odpočinul si od ponča. Tma již sice mezitím padla, ale stejně bylo potřeba pokračovat dál. Postupně však cesta byla stále mokřejší a narazili jsme nakonec i na první mokřady (to jsme ještě netušily, že nám budou častými společníky). Místo na stan se však kolem 1h ráno našlo i když s určitými obtížemi a přeci jen ve stanu je větší sucho.

Den druhý

Ráno nás přivítalo snad i bez deště, jak jsme se však nasnídali a pobalili, brzy začlo pršet znovu. Takže opět cesta s pončem a cestičkami plnými kamenů, které připomínaly spíše potůčky. Postupně se však místy měnily v mokřady, ale hlavně déšť nesvědčí dobré náladě. V tomto duchu se odehrávala většina dne, mokro, déšť, pauzy pod pončem i když na pár chvil přestalo i pršet. Na vaření to ovšem nevypadalo. Minuli jsme chatu samoobslužnou chatu Helberghytta, ta však nestála přímo v cestě a tak jsme ji bohužel nenavštívili, stydíme se za to dodnes. Brzy to začalo i vypadat, že uvidíme sluníčko... a skutečně jsme jej i uviděli. Ponča dolů, krásně proschnout... a začalo pršet. Pršelo silněji než předtím a již nepřestalo.

Pauzy se tak staly velmi nepříjemnými, kdy si snad člověk ani neodpočinul a trudomyslnost dosáhla vrcholu. Cesta mokřady velmi vysílila, v některých úsecích nám připomněla Pána prstenů, když Frodo veden Glumem prochází mrtvými močály. Désátá již skoro odbila, vzdálenost poloviční oproti plánu (ten byl celkově jak se později ukázalo velmi naivní) a k tomu rozdělávat stan lehce mokrý z předchozí noci opět v dešti. No jestli se bude i v dešti ráno schovávat a proprší další den, sedám u chaty Kalhovd asi na bus... pokud k ní někdy opravdu dojdeme...

Fotografií z těchto prvních dnů mám bohužel jen pár, k článku budou nějaké dodány později od druhého fotografa.


Vydáno: 26.7.2012 13:29 | 
Přečteno: 3022x

Hodnocení:

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.



© 2018 Mojezáliby.cz

SunLight CMS | Admin